Bilingvní výchova nemusí být vždy bezproblémová. V čem mohou být podle vás určitá rizika?

	Když na dítě mluví cizím jazykem ten, kdo jej nemá jako jazyk mateřský.
	Mluvit na dítě dvěma či více jazyky je vždy velice rizikové.
	V nevhodně používaných výchovných praktikách a v negativní sociální atmosféře v rodině.

Jaké mohou být podle vás nejčastější negativní dopady dvojajzyčné výchovy na dítě?

	U těchto dětí se ve většině případů objevuje pomalejší nástup řeči, což je spojeno s faktem, že si dítě musí oba jazyky nejprve v hlavě „porovnat“.
	Nejčastěji se u dětí objevuje pomalejší vývoj hrubé i jemné motoriky či koktání. Ojedinělé není ani noční pomočování či horší výsledky ve škole.
	Většinu dopadů, jako například pomalejší vývoj motoriky či koktání, již odborníci vyvrátili. Vše tedy závisí především na pozitivním vlivu rodiny a okolí dítěte.

Jaký typ bilingvního prostředí přináší dítěti nejmenší zátěž?

	Přirozená dvojjazyčně mluvící rodina, kdy oba rodiče hovoří na dítě od narození důsledně svou mateřštinou.
	Taková výchova je vždy spojena s vysokou zátěží na dítě.
	Při dodržení základních pravidel jsou všechny druhy takové výchovy, kdy se dítě učí mluvit minimálně dvěma jazyky, bezproblémové.

Je podle vás pro dítě vhodnější, když se „vzdáte“ své mateřštiny ve prospěch jedné řeči v rodině a hovoříte také jazykem partnera?

	Ne, není to nutné! Malé děti jsou schopny naučit se oba mateřské jazyky rodičů přirozeně a většinou bez problémů.
	Ano, to je nejlepší řešení a dítěti tak výrazně zjednodušíme celou situaci.
	Když cítíme, že bychom nebyli v používání svého rodného jazyka důslední, je to vhodnější.

Co dělat, když dítě začne oba jazyky míchat dohromady a ani v jednom se nevyjadřuje suverénně?

	Míchání jazyků je jen počáteční a do velké míry nevyhnutelný jev, který slouží k tomu, aby si dítě obě řeči utřídilo a vytvořilo si v nich systém. Již kolem třetího roku věku to většinou odezní.
	Podle mě jde o znak selhání dvojjazyčné výchovy a je třeba poradit se s odborníkem. Dítě by později mohlo mít problémy ve škole.
	Je nutné se postupně zaměřit na jeden a potom na druhý jazyk, aby dítě mělo šanci naučit se oba jazyky pořádně.

Někdy se stane, že starší děti z nějakého důvodu začnou používání jednoho jazyka odmítat. Co dělat?

	V takovém případě, pokud to jde, je nutné zvážit, zda v dvojjazyčné výchově pokračovat.
	Pokud si dítě vytvořilo k jazyku opravdovou averzi, nemá cenu na něj tlačit. Dítě se může stydět používat jazyk před svými vrstevníky, aby nedalo najevo, že je odlišné. Případně je ve věku, kdy hledá svou identitu a z nějakého důvodu jazyk otce či matky odmítá.
	Jde o velice častý jev. Je ale dobré nepolevit a trvat na nastavených pravidlech.

Kdy je nejvhodnější doba s dvojjazyčnou výchovou začít?

	Nejlépe až ve chvíli, kdy se dítě pořádně naučí jeden jazyk.
	Ideálně kolem pátého roku věku, protože to je již dítě připravené na bezproblémové přijetí dalšího jazykového systému.
	Ideálně už od narození.